Existuje velké množství způsobů, jak udržovat naši zahrady zdravé, plodné, vitální bez použití chemických prostředků. Pojďme se dnes podívat na některé z těchto možnosti – na využití rostlin a hmyzu k udržování přírodní rovnováhy.

 Z literatury a ze zkušenosti naších předků  máme velké množství receptů na různé přírodní lektvary – zákvasy, výluhy, odvary apod., které nám pomůžou jak s odpuzováním škůdců, tak i s posílením rostlin. Podíváme se na ně podrobněji.

Zákvas neboli jícha

Zákvasy se používají jako posilující hnojivo během vegetační doby.

Předepsané množství čerstvých nebo suchých rostlin dáme do sudu/velkého kýblu, zalijeme vodou (ideálně dešťovou), přikryjeme a necháme kvasit 2-3 týdny, občas promícháme.  Zředěné zhruba v poměru 1:10 je používáme jako zálivku ke kořenům rostlin a nebo jako postřik. Nezapomeneme je přikryt, zabráníme tím i utopení v sudu drobných zvířat a hmyzu. Použit k zákvasu můžeme kopřivu, přesličku, kostival, česnek, vratič, kapradiny, pampelišky atd.

Odvar

Posekané části rostlin zalijeme studenou vodou na 24 hodin  a poté povaříme 25-30 minut na mírném ohni, necháme vychladnout a scedíme přes síto. Použit se může pelyněk, přeslička, rebarbora, křen atd. Odvar z pelyňku dobře působí proti mšicím.

Výluh

Nařezané části rostlin a třeba i cibulové slupky zalijeme vařící vodou a necháme 10 až 15 minut stát, poté scedíme a necháme vychladnout.

Pojďme se podívat na některé konkrétní příklady použití:

Zákvas z černého bezu

1kg čerstvých listu dáme do 10l vody, přikryjeme a necháme kvasit, občas promícháme. Ještě kvasící jíchu můžeme použit proti hryzcům a hrabošům– lejeme ji nezředěnou přímo do děr. Menší množství jíchy přidáváme do jiných jích. Působí také proti haďátkům a běláskům.

Zákvas z cibule

0,5kg na 10 l vody. Můžeme použit česnek, šalotku, pažitku, česnek medvědí. Hotovou jíchu zředěnou 1:10 aplikujeme jako zálivku nebo postřik, posiluje rostliny a působí preventivně proti houbovým chorobám, především u jahod, brambor, bobulovin a ovocných stromů.

Zákvas z kopřiv

Nasekanými stonky a listy naplníme nádobu do 2/3 a zalijeme je dešťovou vodou. Každý den obsah promícháme. Kopřivová jícha nepříjemně zapáchá, proto můžeme přidat hrst kamenné moučky pro pohlcení zápachu.  Vykvašenou jíchu ředíme 1:10 pro zalévání ke kořenům a 1:20 pro postřik na listy. Jícha posiluje a ozdravuje rostliny, postřik navíc působí proti mšicím, jako hnojivo je jícha vhodná na veškerou zeleninu (kromě luštěnin, česneku a cibule), trvalky, letničky, růže, bobulovité keře a ovocné dřeviny.

Zákvas z pelyňku pravého se používá neředěný proti rzi rybízové, proti mšicím, housenkám a mravencům. Na 10l vody vezmeme 300 g čerstvé nebo 30g sušené natě.

Výluh nebo odvar z pelyňku, zředěny 1:2 nebo 1:3 působí proti obaleči, běláskům, roztočům, aplikujeme na jahody, bobuloviny, košťáloviny, na jabloně.

Odvar z přesličky rolní  se aplikuje na rostliny a na půdu, působí proti houbovým chorobám, padlí, rzi atd., tlumí houbové infekce. Na 10 l vody vezmeme 1-1,5 kg  čerstvé nebo 150-200 g sušené natě.

To jsou jen některé ze způsobů použití rostlin k léčení, hnojení jiných rostlin a odpuzování škůdců. A co Příroda sama? Jak by to zvládla bez zásahu člověka?

Podíváme se na to, jak můžou drobné živočichové a  hmyz pomáhat zahradě, aby prospívala.  

Všem nám dobře známá slunéčka a jejich larvy. Jsou to predátoři, kteří si velmi pochutnají na mšicích. Dvoutečně slunéčko jich za den sežere kolem 60, sedmitečné až 150. Larva během svého vývoje spořádá 400 až 800 mšic.  Nalákat berušky do zahrady můžeme třeba „zanedbaným“ kouskem zahrady s kopřivami, využívají je jako porodnice J.

Škvoří. Malí neškodní tvorové, i když úplně roztomile nevypadají J, tak jsou velmi prospěšní. Převážnou část jejích potravy tvoří mšice, vajíčka, roztoči. Přilákat škvory k ovocným dřevinám můžeme zavěšenými květináči, obracenými dnem vzhůru a plněnými mechem nebo senem, květináč se musí dotýkat větvi pro snadný přistup. Dobře se jim daří i v mulči – vyhovuje jim tma a vlhko. Já na své zahradě mulčuju ovocné a okrasné stromy a keře posekanou trávou nebo slámou a je tam vždycky spousta škvorů.

Zlatoočka. I dospělci i larvy se živí mšicemi, ve své žravosti se neliší od slunéček. Pozor, tento druh hmyzu je velmi citlivý na chemické přípravky.

Pestřenky, lidově vosenky. Dospělci se živí nektarem a pylem, ale vajíčka kladou do kolonii mšic, do kterých se pak larvy s chutí pouštějí. Jedna larva během svého vývoje může vysát 400-700 mšic. Pestřenky přilákáme na zahradu bylinkami a květinami.

Střevlíci. Loví housenky, larvy a slimáky.

Pokud hrozí zvýšený výskyt mšic a my nechceme spoléhat na přírodu a čekat, můžeme rostlinám pomoci tak, že mšice spláchneme proudem vody, očistíme mechanicky  a nebo použijeme postřik z jíchy z kopřiv, vratiče, kapradin, pelyňku, reveně nebo cibule. Zabírají na mšice i aromatické byliny, vysazené kolem keřů, protože mšice se orientují hlavně čichem a vůně bylin je matou. Také můžeme mezi větvě keřů dát vylámané zálistky rajčat nebo svazky máty. A mějme na paměti, že stejně jako u houbových chorob mšice napadají přednostně rostliny oslabené nevhodnou výživou, rostoucí na nevhodných stanovištích nebo nezdravých půdách… Proto je hlavní prevenci vyrovnaná a dobrá péče.

Máme –li na zahradě mraveniště na nevhodných místech, jednoduše je můžeme přestěhovat. Mraveniště zaklopíme větším kameninovým květináčem, mravenci se do něj nastěhují a my je odneseme jinam. Na místo bývalého mraveniště zasadíme aromatickou bylinu nebo ho alespoň posypeme listy/větvičkami bylinek. Dobrá je levandule, routa vonná, pelyněk brotan nebo kopretina vratič. Poslední dvě byliny můžeme použit i proti blechám do psího nebo kočičího pelíšku, proti čmelíkům do hnízd slepic, proti molům do šatníku a proti zavíječům do spíže.

Pěstovat kolem stromů a keřů aromatické byliny je dobré preventivně, třeba kolem růži se osvědčí levandule, a kolem ovocných stromů lichořeřišnice.

Velkými pomocníky v zahradě jsou i ptáci, požírají housenky, larvy, brouky a slimáky. O slimácích si popovídáme příště, je to velké téma J a zkusíme najít řešení, přijatelné i pro nás i pro přírodu 🙂

Uvedla jsem jenom pár příkladů, jak můžeme pomoci zahradě být zdravá, aniž bychom sáhli po chemických přípravcích. Zkusme přiblížit co nejvíc naše zahrady ekosystémům v přírodě a budeme za to štědře odměnění 🙂

Pro více inspirace se můžeš přihlásit do FB skupiny

Co je přírodní zahrada? Je to místo, životní prostor, který nám zajišťuje plnohodnotný kontakt s přírodou. Může to být třeba zarostlá „džungle“, plná ovocných stromů, keřů a květin, může to být vzdušný prostor, kde máme dost místa na běhání, společenské aktivity a hry, může to být i „klasická“ zahrada, ve které se plně respektují zákony přírody. V takové zahradě žijí rostliny a živočichové v kooperaci, pomáhají si navzájem, léčí, hnojí, odpuzují škůdce, lákají opylovače. Taková zahrada je po několika letech od založení soběstačná a nevyžaduje zásah člověka nebo jen minimální.

Přírodní zahrada funguje na principech ekosystémů ve volné přírodě – jako les, louka, mokřad. V lese nikdo neryje, nezalévá a nehnojí, a přesto tam všechno roste a bují. Do naší zahrady si však vybíráme rostliny, které potřebujeme – jedlé, léčivé nebo okrasné, především lokální, a vytváříme správné kombinace, ve kterých ony budou prosperovat a s nimi i celá zahrada. Pokud máme zahradu už založenou a nezdá se nám být přírodní, tak jí můžeme pomoci třeba tím, že do ní přilákáme různé zvířecí pomocníky.

Kdo všechno nám v zahradě pomáhá?

Ptáci pojídají housenky a další hmyz. Do zahrady je pozveme tak, že jim nabídneme krmení (i celoročně, počty ptáků v ČR se trvale snižují kvůli ubývání potravy a míst ke hnízdění), ubytovaní (nainstalujeme ptačí budky, ponecháme staré stromy s dutinami) a také čerstvou vodu na pití a koupání. Kromě sběru housenek nás odmění i svým nádherným zpěvem.*

Opylovači – včely, čmeláci, motýli, mouchy, včelky-samotářky a další. Bez nich bychom neměli, co jíst, neplodily by ani stromy ani keře a neměli bychom zeleninu a ani další potraviny. Opylovače nalákáme do zahrady květinami, bylinkami, kvetoucími keři a stromy. Do různých míst na zahradě umístíme hmyzí hotely nebo i klidně jenom hromádky dřiví. Nabídneme jim pítka, v teplých dnech se rádi napijí. Jako pítko může posloužit i obyčejná miska pod květináč, do které dáme pár kamínků aby se neutopili.

Ježci nám pomáhají v regulaci plžů, na oplatku jim můžeme nabídnout hromádku větvi a suchého listí v nějakém koutu zahrady, houštinu, kde se můžou přes den schovávat. Ocení také misky s vodou na zemi, kde se napijí.

Ještěrky, slepýši, žáby – regulují hmyz a plzáky, rady se schovávají pod kameny, v pařezech stromů, pod listím, a tudíž ocení také trochu „nepořádku“ na zahradě.

Netopýři redukují hmyzí škůdce a komáry. I ten nejmenší z druhů žijících u nás druhů dokáže ulovit za jednu noc dva až tři tisíce komárů! Přes den a v zimě se ukrývají v dutinách stromů, v štěrbinách na domech, stodolách, můžeme jim nainstalovat i speciální budky.

Velice pomůžeme zvířatům na zahradě i tím, že nebudeme používat chemické postřiky. Platí to i pro zdravý a bohatý půdní život, který je základem zdraví celé zahrady. Co je půdní život? Jsou to žížaly, bakterie, houby, prvoci, členovci, hlístice, plži a někteří obratlovci, kteří fungují v půdě v plné symbióze, udržují ji úrodnou a zdravou, a kterým chemické prostředky vadí. Nekupujme tedy ani pesticidy (insekticidy) ani herbicidy nebo fungicidy, ušetříme tak i přírodu i naši peněženku.

Nepoužíváme ani syntetická hnojiva, které také vedou k postupnímu mizení půdního života a oslabování rostlin.

Existuje mnoho způsobů, jak bychom mohli dosáhnout svého cíle, aniž bychom přistoupili k použití chemických prostředků. Konec konců naši pra- a praprarodiče žádnou chemii k dispozici neměli a přesto jejich zahrady byly zdravé a prosperovaly. Co můžeme teda používat?

Jíchy (zákvasy) z různých druhů rostlin, tak zvaných plevelů, odvary z rostlin, různé biologické přípravky (bakterie), zelené hnojení, hnojení organickými hnojivy (hnůj, drůbeží trus), prospěšné kombinace rostlin, použití lunárního kalendáře a další způsoby, o kterých budu hovořit v dalších článcích.

Dalším charakteristickým rysem přírodní zahrady je mulčování. Mulčujeme záhony, mladé stromky, keře, květinové záhony. Zabraňuje se rychlému vysychání půdy (nemusíme tolik zalévat), potlačuje se růst plevelů, předchází se vodní a větrné erozi, rozkladem organické hmoty se zlepšuje kvalita půdy. Čím můžeme mulčovat? Dobrá je štěpka (ideálně z listnatých stromů), sláma, posekaná tráva, obilné plevy, mulčovací kůra (ne tolik k ovocným stromům, protože to mírně okyseluje půdu), spadané listí, na květinové záhony se hodí štěrk nebo kačírek. Mulčujeme i zeleninové záhony- během pěstování (mezi rostlinami) a hlavně po sezoně, používáme na to štěpku a slámu.

Anglický trávník, sekaný na 5cm výšky, na přírodní zahradu nepatří. Je velmi náročný na údržbu s častým sekáním, hnojením, zaléváním a neustálým bojem s plevely, a jedním z principů přírodní zahrady je nenáročnost na údržbu. Takže vybíráme spíše takový přírodní trávník – trávu, co roste u nás v regionu, a v ní sedmikrásky, jetel, jitrocel, pampelišky (kromě toho, že pampeliška je celá jedlá a léčivá pro člověka- všechny její části, tak svými dlouhými kořeny zlepšuje kvalitu půdy – vytahuje živiny z hloubky nahoru, provzdušňuje zhutněnou půdu, a je oblíbená u opylovačů). Takový trávník nemusíme vůbec zalévat ani hnojit a ani každý rok vertikutovat, uleví se nám a našim peněženkám. Sekat nakrátko můžeme jenom cestičky a nebo místo, kde si hrají děti, na zbytku můžeme nechat narůst ten trávník o něco vyšší, ocení to opylovači, půda nebude tolik vysychat a v horkém létě bude na zahradě o pár stupňů méně. V některých koutech zahrady bychom mohli nechat růst i louku, kterou stačí posekat jednou až dvakrát do roka a posekanou trávou zamulčovat stromky.

Stříkání trávníku herbicidy vede k již zmíněnému ničení půdního života, rezidua postřiků se dostávají do podzemních vod a nakonec i k nám do jídla, a přes posekanou a odvezenou do kompostárny (a nebo i přes naše kompostéry) trávu přímou cestou do vypěstovaných potravin.

Na podzim na zahradě míváme velké množství spadaného listí, které můžeme použit ku prospěchu jak naši konkrétní zahrady, tak přírody celkově. Listová přikrývka udržuje v půdě vlahu a chrání ji před kolísáním teplot. Máme-li anglický trávník, můžeme listí shrabat a dát pod stromy a keře, postupně zetlí, půdní organizmy a bakterie z něj vytvoří úrodnou hlínu. Nebo z něj založíme kompost. Hromádky listí můžeme dát do nějakého divočejšího koutu zahrady, který neplejeme, – poslouží jako úkryt pro ježky, obojživelníky a jiné drobné živočichy. Pálení listí nedává žádný smysl, zbyde z toho jen malá hromádka popelu, do vzduchu uniká téměř všechen dusík a velká část uhlíku v podobě oxidu uhličitého nebo i jedovatého oxidu uhelnatého.

Těmto a podobným tématům se budu podrobněji věnovat v dalších příspěvcích.

Zdravá zahrada – zdravý zahradník, zdravá celá rodina

Věděli jste, že:
• od roku 1982 v ČR se zmenšil počet ptáků zhruba o 30%, hmyzu o 40%?
• každoročně přijdeme jenom v ČR o 21 mil. tun svrchní nejkvalitnější půdy vlivem větrné a vodní erozi a špatného hospodaření?
• každý rok přijdeme z každého hektaru až o 10 tun půdy?
• 1cm organické hmoty se tvoří celých 100let?
• půdu nelze vyrobit, ale lze jí připravit ideální podmínky?

(zdroj informace o půde – www.permakulturacs.cz)

* Pro další pomoc ptákům na zahradě třeba v zimě můžeme ponechat uschlá květenství trvalek, více info zde.

Květinové záhony se dají vytvářet dvěma způsoby:

– pestrobarevná směs – rostliny se vybírají a kombinují podle výšky a jsou namíchány. V takovém záhoně v každé části vždy něco kvete. Tady je příklad

– květiny se sázejí ve flecích/skupinkách po 3-5-7 rostlinkách (menší rostlinky, jako například mochnička, kuklík, po 5-7, větší – vytvářející velké trsy, jako astra a třapatka, po 3-5ks) stejného druhu vedle sebe, příklady jsou tady. Tady to kvete po skupinkách – třeba kvete najednou celý metr čtverečný, a až odkvete, tak po zbytek sezony nic.*

Každý způsob má svoje plusy a minusy, výběr je na vás.

Podle jakých principu se zakládají záhony a vybírají se květiny?

1. Podle velikosti rostlin v dospělostí (je potřeba si načíst předem, některé se rozrůstají hodně, některé málo, některé jdou spíše do šířky, některé naopak do výšky) – dozadu se dávají vysoké a velké (a nebo do centra, pokud je na záhon vidět ze všech stran), pár dominantních, a bliž k okrájím zmenšovat.
2. Podle doby kvetení (nastudovat předem, vygooglit přímo v zahradnictví nebo se dívat na etikety na květináčích)- aby od března do listopadu pořad něco kvetlo.
3. Je potřeba počítat s tím, že některé kytky, které se prodávají jako trvalky, jsou ve skutečnosti jen několikaleté (třeba lupiny- dobře se ale vysemeňují samy).
4. Je možné zakomponovat i jednoleté, tzv. letničky, které se množí samovýsevem (měsíčky a jiné).
5. Vybíráme a dáváme dohromady rostliny se stejnými nároky na vodu, dostatek slunce, půdu. Vlhkomilným rostlinkám se nebude dařit v suchém záhoně, stínomilné (hosty například) budou trpět a mít spálené listy na přímém slunci atd.
Veškeré informace seženete buď přímo v zahradnictví a nebo v literatuře/na internetu.

Důležité pravidlo při umístění a vysazování květin a travin – v centru záhonu (nebo vzadu, zaleží na tom, jestli se na záhon díváte z různých stran nebo jenom z jedné, když je záhon třeba u zdi) mají být největší rostliny, hlavně výškově největší, a mají se snižovat podle výšky k okrájím záhonu. Tak budete vidět každou kytičku- vysoké květiny a trávy vám nezastíní menší. Do středu (v několika místech na záhoně) se dávají po 1 tak zvané dominanty – velké rostliny – a kolem nich skupinky a nebo mix o něco menších. Dominantou může být třeba pivoňka, denivka, nějaká travina, velká astra, rudbekie, třapatka, může to být i nějaký keřík. Třeba v Dendrologické zahradě v Čestlicích u Prahy se do záhonů s vysokými trvalkami jako dominanty dávají ibišky.

Růže se dají zakomponovat do trvalkových záhonů, a nebo do čistě růžových, popínavé růže by se daly sázet k různým opěrným konstrukcím nebo k plotu.
Bylinky se také dají zakomponovat do záhonů.

Příprava místa na pěstování zeleniny a na květinové záhony

Nemáte-li připravené a odtrávněné místo k výsadbě a teprve záhon plánujete v trávníku nebo louce, místo se dá „jednoduše“ připravit zrytím a odstraněním travních trsů, je to ale velmi namáhavý způsob i když relativně rychlý.

Disponujete-li časem, tak se to dá udělat miň namáhavě (to je můj běžný postup ).

Místo, na kterém chci pěstovat, přikryju kartony/neprůhlednou folii/starým kobercem.

Kartony (nejlíp takové obyčejné šedé, nepotištěné a ne barevné – beru buď ve sběrném dvoře a nebo v kontejnerech na papír) přeskládám trochu přes sebe, aby se k trávě nedostalo sluneční světlo, a zatížím kameny/prkny, cílem je, aby se k trávě nedostalo ani trochu světla.

Nechám tak minimálně na měsíc a půl, čím déle, tím měkčí bude potom půda, žížalky a různé breberky zpracují odumřelé i nadzemní i podzemní části rostlin.

Potom kartony odstraním a záhon zryju. Po delším přikrytí zemina skoro nevyžaduje ani zrytí, je měkká a načechraná.

Mulčování

Mulčování záhonu po výsadbě zabraní rychlému vysychání půdy a omezí růst plevelů. Mulčovat se dá štěrkem nebo kačírkem, mulčovací kůrou, štěpkou, slámou. Jednou za čas, zejména v prvních letech, je potřeba kůru nebo štěpku doplňovat.

Zalévání

První rok po výsadbě je potřeba rostlinky pravidelně zalévat. Kořenový systém květin byl omezen na velikost květináčků a než se kořeny rozrostou do šířky a do hloubky a budou schopné se o rostlinky postarat samy, uplyne celá sezona.

Uvedu některé příklady velikosti květin a bylin:

Bylinky

– šalvěj (rozrůstá se do 0,6-0,8m v průměru, klidně i více vyhovují-li stanoviště,

– levandule (do 30cm v průměru určitě, ale je více odrůd, tak se podívat na cedulku),

– yzop (slušný keřík do 50-60cm v průmětu),

– saturejka (max jsem viděla do 30cm),

– dobromysl (velmi se šiří, má-li možnost, během pár let obsadí velkou plochu),

– mateřídouška (pravá- takový nízký bochánek do 30cm na šířku,

– tymián – menší keříček řekla bych také do 30cm),

– majoránka (rozrůstá se, ale ne úplně bujně),

– meduňka (jako dobromysl – má-li možnost, kam se šiřit – šiří se intenzivně),

– libeček (keřík do 30-35cm na šířku určitě a vysoký),

– do polostínu a stínu- různé druhy máty (hodně se rozrůstá do šířky, buď sázet do květináčů a nebo tam, kde nevadí, že se šiří),

– česnek medvědí (sází se cibulkami na podzim, objednává se přes internet),

– mařinka vonná.

Trvalky

– třapatka nachová (vysoká tak 50cm, na šířku 30cm),

– rudbekie (je více druhů, jsou vysoké přes metr, daly by se zasadit třeba k plotu, jsou moc krásné, ale jsou i běžné výšky třeba 50cm a na šířku 30cm),

– různé druhy aster (kvetou v letě a na podzim, jsou vyšší, tak 50-60cm a na šířku do 40cm, ale jsou i nízké druhy),

– kopretiny (středně vysoké – 30-50cm, trs na šířku tak do 30cm),

– anemone (sasanka) – různé druhy, dívat se na cedulky, liší se velikosti,

– čemeřice (do 30cm na výšku a na šířku),

– denivka (za pár let velký trs jako pivoňka),

– pivoňka (velký trs klidně do 50cm),

– gailardia (není velká, tak do 30cm na výšku a na šířku),

– kakost (mnoho druhů, některé jsou do polostínu, rozrůstají se a vytváří souvislý porost, průměr mezi různými druhy – 30cm na šířku a výšku),

– krásnoočko, vlčí bob- lupina (není to trvalka, je to několikaletá rostlina, šiří se samovýsevem, jsou různé barvy),

– kuklík (menší trs)atd.

Trvalky do polostínu a stínu – kakost, škornice (vytváří souvislé porosty, když jsou zasazeny vedle sebe), dlužicha (více druhů – barva listů, trs 30-40cm na šířku a 30 na výšku), hosta (různé druhy, některé kultivary můžou vytvářet velké trsy –třeba 50cm v průměru), čechrava (různé kultivary – barva květů, trs zhruba 30 cm na výšku a šířku), kapradí, barvínek, zběhovec – poslední 2 jsou půdopokryvné, mezi ně třeba česnek medvědí, ladoňky, modřence.

Velikosti rostlin v dospělosti jsou přibližné, zaleží na stanovišti- jak moc se rostlině libí a daří na konkrétním místě/ jestli její růst je omezen na šířku nebo ne.

Na podzim– v říjnu a listopadu- mezi trvalky zasadíme cibuloviny jarních květin – tulipány, narcisy, modřence, sněženky, krokusy. Sázíme zhruba tak hluboko, aby velikost zeminy nad nimi odpovídala dvojnásobku jejích velikosti.

Jak vidíte, není složité založit trvalkový záhon, chce to jen odhodlání a čas .

Poznámka * – některé druhy trvalek můžou vykvést po druhé, ostříháme-li květy v závěru jejich kvetení, patří k nim šalvěje, levandule, kopretiny, erigerony (turany). Některé kvetou po druhé i bez ostříhání- chrastavec makedonský (nebo i obyčejný luční bílý chrastavec). V případě teplého podzimu mně znovu kvetou kuklíky, náprstníky, mochny nepálské, v jezírku kosatce.

Obecně platí, že se trvalky a trávy stříhají na jaře. Jsou k tomu minimálně 4 důvody.
Prvním důvodem je ochrana rostlin. Do uříznutých stonků by se mohla dostat voda, která při minusových teplotách zmrzne a poškodí rostliny. Když to přece ostříhat musíte z nějakého důvodu, stříhejte to našikmo a těsně u země.

Druhým důvodem je velké množství semen v odkvetlých květenstvích trvalek, která v zimních měsících slouží potravou pro semenožravé ptáky (stehlíky apod.), s ubýváním přírodních zdrojů potravy bude to pro malé opeřence příjemných překvapením. Odmění vás za to radostným štěbetáním a pojídáním škodlivého hmyzu na jaře.

Dalším, třetím důvodem je okrasnost. Suché květy bývají často velmi dekorativní, a co teprve až napadne sníh a budou pokryty bílými čepičkami…
Jaké druhy jsou okrasné i v zimě? Jsou to třapatky, rozchodníky, kokardy, máčky, hortenzie, česneky, zápleváky, bělotrn, okrasné trávy.
4.důvodem proč stříhat trvalky až na jaře je to, že v suchých stoncích a květech zimují některé druhy hmyzu, tak nechme je v klidu spát…

Trvalky ostříháme na jaře, ideálně než vykvetou jarní cibuloviny, abychom je potom nepoškodili řezem. Před krokusy a sněženkami se to nedá, ty kolikrát kvetou už v únoru, ale ke konci března už bývají po odkvětu, takže to krásně stihneme než začnou kvést tulipány, narcisy apod. Suchou ostříhanou hmotu rozdrtíme a necháme na záhonech, poslouží nám jako mulč – ochrání půdu před vysycháním a omezí růst plevelů. Pokud máte záhony zamulčované kamínky (štěrkem, kačírkem), je vhodné tu hmotu odstranit. Já ji dávám jako mulč ke stromkům.

Trvalky ostříháme blízko u země, trávy – na 10-15cm.

Nutno ale podotknout, že ve větším měřítku (v botanických zahradách, v parcích, třeba v Dendrologické zahradě u Prahy) toto rozdělení není možné dodržovat a všechno se tam stříhá najednou v předjaří, a rostliny tam neumírají ve velkém, takže i tak to funguje! Závěr – nemáš-li čas a nebo chuť to řešit, tak počkej na jaro 🙂

Pro více info se přidej do FB skupiny „Přírodní zahrady – jak na to“ TADY

Víte, že některé trvalky a letničky kvetou až do prvních mrázů, i v listopadu? Které to jsou najdete v mém článku I v říjnu to kvete.

Exotické dřeviny v přírodní permakulturní zahradě můžou mít své místo, pokud jsou správně zvolené (hodí se do místního podnebí, přezimují atd.), je pro ně vybráno správné stanoviště (mají dostatek slunce nebo stínu, jsou v závětří, pH půdy je vyhovující…).

I se všemi splněnými podmínkami nemáme ale 100% záruku , že nám ty rostliny budou krásně a zdravě růst a hlavně plodit dostatečné množství ovoce. Proto nezakládáme zahradu jenom na nich, neděláme z nich dominanty a nedáváme je jako součásti důležitých zahradních prvků (třeba jediné stinné posezení je pod exotickém ořešákem). Exotické ovoce a nebo i jenom okrasné dřeviny by se měly sázet spíše jako doplňkové. Základem zdravé přírodní zahrady v naších klimatických podmínkách jsou dřeviny, které tu rostly odjakživa a nebo už jsou velmi dobře přizpůsobeny – jabloně, hrušně, slivoně, meruňky, třešně, višně, dříny, mišpule – spolehlivě plodí a zásobují nás zdravým a chutným ovocem po celý rok, skvěle snáší zimy a jsou jednoduše krásné.

Občas si mojí klienti přejí mít na zahradě tzv. superpotraviny – chtějí si pěstovat moringu, guaranu, jujubu a další, protože si přečetli o jejích pozitivních účincích na zdraví. Je to chvályhodné, že si lidé chtějí pěstovat zdravé potraviny, jsem pro všemi deseti, i já jsem si kdysi kupovala různé ty doplňky stravy v prášcích, ale teď bych na to šla jinou cestou- tradičnější a snadnější. Naše klasické ovoce je stejně zdravé, a, řekla bych, pro Evropany mnohem zdravější než bobulky z jiného konce světa, na které naše těla nejsou zvyklá, akorát není tak zpropagováno, není o tom tolik informace.

Třeba takové to „obyčejné“ jablko nese pro naše tělo tolik prospěšných účinků, že by se o tom dalo napsat celý velký článek. Posiluje mikrobiom (podporuje růst a rozmnožování prospěšných bakterií ve střevě), čistí střeva a odvádí pryč škodliviny, pomáhá při kožních potížích a ekzémech, pomáhá v prevenci rakoviny, astmatu, diabetu, upravuje peristaltiku střev (zdroj – kniha Rytmus roku od Hanky Zemanové, která je velkou dlouholetou propagátorkou lokálních superpotravin, viz. www.biokucharka.cz).

A stejně zdravé jsou i jiné druhy ovoce. Třeba angrešt. Má antibakteriální vlastnosti, detoxikuje ledviny a trávící ústroje, působí proti vysokému krevnímu tlaku, prospívá srdci a mozku, čistí a hojí střeva, posiluje pevnost tkaní a zbavuje tělo těžkých kovů.

V tomto seznamu by se dálo pokračovat donekonečna.

Takže moje ráda zní – nejdřív v zahradě naplánujme a zasaďme co nejvíc klasických druhů ovoce, a teprve potom zařazujme exotické. Načteme si, jaké podmínky vyžaduje konkrétní druh ovoce- chce-li být na plném slunci nebo spíše ve stínu/polostínu, má-li rádo závětří nebo mu nevadí být jako na větrné hůrce, jaké pH půdy potřebuje – zásaditou nebo kyselou půdu, potřebují-li mladé rostliny v zimě přikryt atd. Potom si pečlivě vybereme odrůdu z nabídky místních spolehlivých prodejců a zasadíme. Ovoci zdár! 🙂

Některé druhy jižního ovoce se u nás celkem úspěšně pěstují už řadu let, třeba fiky a nebo kaki (churma), já se na to teprve chystám a zatím vytvářím pro ně vhodná stanoviště, na mé větrné hůrce to chce přípravu :). Dobré jsou na to tzv. sluneční pasti – polokruh z odolnějších dřevin, které omezují chladný vítr ze severu, západu a východu, uvnitř jsou choulostivější rostliny, a z jižní strany na ně krásně celý den svití sluníčko.

Pěstování tropického ovoce může přinést jak zpestření jídelníčku, tak i určitý pocit dobrodružství- člověk nikdy neví, jestli se mu to podaří nebo ne, jestli budou plody a jestli vůbec stihnou dozrát… jestli přežijí krutou zimu a nebo ne… Možná to není nic pro ty, co mají rádi jistotu a stabilitu, ale pro zvědavé a odvážné určitě ano!