Přírodní zahrada a permakultura* 

Přírodní zahrada (nebo také permakulturní zahrada či ekozahrada) je zajímavá a pestrá, kvete, voní, bzučí, je poklidná i dobrodružná, tajemná i radostná a k tomu ještě přínosná a krásná. Obsahuje především rostliny původní nebo ty, které mají v dané oblasti dlouhou tradici a daří se jim v místní přírodě bez zásahů člověka. Většina rostlin v přírodní zahradě má jedlé anebo léčivé části, které lze využívat nejrůznějšími způsoby – za syrova, na saláty, do teplých jídel, jako koření, usušit či konzervovat. V přírodní zahradě se nepoužívají žádné herbicidy ani pesticidy. Díky tomu se v ní daří i užitečným živočichům. Nejen děti, ale i dospělí v ní mají stále co objevovat a každý si v ní najde své místo jen pro sebe.

Časté prvky přírodních (permakulturních) zahrad

  • bylinkové spirály, kopečky, zídky,
  • smíšené záhony pro zeleninu, často vyvýšené,
  • živé ploty z divokých keřů,
  • louka, jedlý trávník – barevné květnaté porosty složené z mozaiky druhů,
  • jedlý les jako divočejší alternativa sadu,
  • suché zídky, skalky, mokřady, pokud místo dovolí, také přírodní jezírka,
  • divoký koutek ponechaný bez údržby jako azyl pro volně žijící druhy.

*Slovo permakultura vzniklo spojením dvou anglických slov: permanent a agriculture, tj. trvalé (udržitelné) zemědělství. Jedná se o způsob hospodaření s půdou v souladu se zákonitostmi přírody. Pod pojmem Permakultura se dnes už nemíní jen zahrada, ale veškerá činnost, která si zaslouží označení udržitelná a ohleduplná (využívání místních zdrojů, nevytváření odpadu apod.).